Praha bohužel není Budapešť a nemůže rozmazlovat své obyvatele a návštěvníky termálními lázněmi, ale kdo má rád atmosféru starých plováren (jako milovníci Kieślowského filmu Tři barvy: Modrá) nebo si prostě chce v centru Prahy chvíli zaplavat, přece jen tu něco najde. V ulici Na Poříčí se nacházejí hned dva historické bazény z 30. let: YMCA a Axa. Hotel Axa je funkcionalistická památka a jeho fasáda rozhodně stojí za pohled. Bazén (volně přístupný pro všechny, není součástí hotelu) však spíš připomíná dobu komunismu, je poněkud sešlý. Platí se tam za každou minutu pobytu: u pokladny necháte určitou částku a při odchodu dostanete zbytek. Oba bazény jsou využívány různými školami a kroužky, takže si na internetu zkontrolujte otvírací dobu pro veřejnost.
Jak známo, Praha je městem gotiky, městem baroka, městem rakousko-uherského 'gründerzeitu', městem secese, kubismu a funkcionalismu, ale stále ještě je i městem brutalismu. Na zařazení jednotlivých staveb mezi brutalistické a na jejich hodnocení sice nepanuje shoda, ale ve veřejné diskusi jde zpravidla hlavně o tyto stavby:
Nová odbavovací hala hlavního nádraží
Nová budova Národního muzea
Nová scéna Národního divadla
Obchodní dům Máj
Hotel Intercontinental
Transgas
Novou odbavovací halu hlavního nádraží architekti někdy přirovnávají k Centre Pompidou.
Nová budova Národního muzea (někdejší Federální shromáždění a po revoluci také dočasné sídlo rádia Svobodná Evropa) je unikátní i tím, že 'visí' nad původní prvorepublikovou budovou Plodinové burzy.
Obchodní dům Máj se v současnosti (únor 2024) přestavuje a měl by brzy vypadat k světu; to Tesco, které se "světově" nazývalo "My" (výslovnost [máj]), bylo spíše ostudou Národní třídy.
Baštova zmrzlinárna na náměstí Bratří Synků v Nuslích: cukrárna umístěné v půvabném kiosku ze začátku 20. století, v němž kdysi byly, ehm, veřejné toalety. Mají skvělou zmrzlinu (včetně nezvyklých druhů jako černý bez a okurka), domácí nanuky, skvělé zákusky, které prozrazují poctivou řemeslnou výrobu, dobré espresso a zimní zahradu. Opravdu to není jen zmrzlinárna! Ceny jsou - s ohledem na kvalitu a lokalitu - velmi mírné. bastovazmrzlina.cz/
Hříšně drahá, ale dobrá je cukrárna Černá Madona ve slavném kubistickém domě U Černé matky Boží na rohu Celetné a Ovocného trhu. Ano, je to tentýž dům, kde se v prvním patře nachází kavárna Orient. Pro milovníky historických kaváren je Orient velké lákadlo, ale pro milovníky sladkostí ve francouzském stylu bude zřejmě zajímavější Černá Madona, zařízená kubisticky, ale úplně nová. Má stolky v Celetné ulici, kde se hezky sedí. Uvnitř někomu může vadit hudba, která se nehodí k interiéru ani úrovni podniku. Zákusky stojí přes stovku, což je hodně, ale kvalita tomu odpovídá. Posuďte sami na obrázku.
Dekadentní Praha
[Psáno v době lockdownu na jaře 2021] Praha má bezesporu svou dekadentní stránku. Dnes, v době neviditelného nebezpečí a hmatatelné existenční nouze, v době napjaté, nervózní, historicky ojedinělé, se můžete na Prahu dívat dekadentníma očima snáze než kdy jindy. Dekadent vnímá společenské přeměny, tuší nástup nové doby, ale minulost je pro něj stále živá, všude se snaží hledat její stopy. Dekadent si je také palčivě vědom toho, že krása je křehká a sousedí s utrpením i vulgaritou. Procházet se prázdnými ulicemi Starého Města a vidět zavřené obchody a kavárny, které připomínají, že jindy tato místa kypí životem; radovat se z podzimních barev v parcích a uvědomovat si, že následující den může být vyhlášen zákaz vycházení; soustředit se na jistoty své existence a přitom sledovat zprávy o tom, v jak tísnivé situaci se nacházejí lidé s dětmi ve školním věku, senioři, lidé na volné noze... Cítit půvab života v těsném sousedství strasti, to je dekadence. Kdyby nebylo lockdownu, psal bych tu o paláci Colloredo-Mansfeld, o čítárně v Klementinu, o Michnovském paláci, o některých kavárnách... Ale i během lockdownu můžete jít na procházku do Hvězdy a uctít v duchu čtyřsté výročí bitvy na Bílé hoře, můžete se projít po Novém světě, kde si budete - v centru Prahy - chvíli připadat jako na venkově či v biedermeierovém maloměstě, můžete obdivovat secesní fasády nakladatelství Topič a pojišťovny Praha na Národní třídě a domu U Nováků ve Vodičkově ulici, můžete přejít starý železniční most z Podskalí na Smíchov, podívat se na zchátralé nádraží Praha-Vyšehrad, pokusit se dostat do kostela sv. Jakuba, oblíbeného chrámu básníka Jiřího Karáska ze Lvovic, a můžete také na stránkách antikvariátů hledat knihy z doby před r. 1914, knihy v němčině, knihy pro bibliofily, často za nízké ceny. Dva tipy: www.antikvariaty.cz, www.ztichlaklika.cz.
[Zpět v současnosti] Poslední tip je opravdu zvláštní. Po dvou staletích se veřejnosti otevřel klášter karmelitek na Hradčanech. Je to fascinující místo. Komplex vysoko nad střechami Malé Strany, uprostřed města, a přesto v izolaci. Od 18. století do jara 2021 v klášteře žily karmelitánky. Žily tam v tak přísné klauzuře, že ani nevycházely na veřejnost, natožpak aby veřejnost směla vstoupit do kláštera. Loni je nahradili bosí karmelitáni a vytvořili naopak místo veřejnosti zcela otevřené, tzv. Fortnu. V době lockdownu zřídili ubytovnu pro lidi v karanténě, dnes ubytovávají ukrajinské uprchlíky, ale i lidé, kteří nestrádají z důvodu covidu nebo války, se můžou ve Fortně ubytovat: www.fortna.eu/pro-jednotlivce/pobyt-v-tichu/ Nedělám reklamu, jen sdílím informaci, která by někoho mohla zajímat. Pro toho, kdo by chtěl zažít Prahu dekadentní, asi není lepší místo.
Doprava
Dopravní podnik hl. m. Prahy k 1. 8. 2021 zdražil jednorázové jízdné, snad aby motivoval Pražany a ty, co v Praze dlouhodobě pracují či studují, ke koupi Lítačky. O tom, zda toto zdražení bylo před blížícími se volbami do sněmovny tím nejchytřejším taktickým tahem magistrátu vedeného Českou pirátskou stranou, tu spekulovat nebudu. Jen podotýkám, že nyní SMS jízdenka stojí o něco víc než jízdenka papírová (či koupená přes aplikaci) a že petřínskou lanovkou už NENÍ možné jezdit na normální lístek. Pokud máte síťovou jízdenku na 24 hodin a déle, lanovka je v ceně! www.dpp.cz/zabava-a-zazitky/akce-a-zajimavosti/lanova-draha-na-petrin Pokud jedete tramvají, můžete si koupit jízdenku kartou v červeném automatu, který bývá většinou umístěn uprostřed tramvaje. Jízdenka platí od okamžiku koupě.
Pozor, pokud používáte Lítačku, musíte zohlednit dvouminutový čas aktivace jízdenky! Revizoři dopravního podniku jsou nemilosrdní a klidně vám napaří pokutu za chybějící čtyři sekundy. Je zvláštní, že jim nevadí, když vstoupíte bez jízdenky do placeného prostoru tramvaje a minutu vám trvá koupit si lístek v automatu, ale když vstoupíte do placeného prostoru metra s aktivovanou, ale stále ještě ne aktivní jízdenkou, tak vás považují za černého pasažéra. Vadí to spoustě lidí, ale dopravní podnik tuto praxi odmítá změnit, viz zde:
Během lockdownu Češi chodili masově do přírody. Šárka, Průhonice, všude je třeba počítat s davy lidí. Hřbitovy vám můžou poskytnout půvaby přírody i klid. Některé pražské hřbitovy jsou navíc památná místa. Vyšehradský hřbitov, kde najdete náhrobky slavných osobností, např. Antonína Dvořáka, zelení příliš neoplývá, ale okolí je na procházky ideální: rozlehlý areál Vyšehradu s vyhlídkami na sever i na jih, tedy na Hradčany i Podolí. Olšanský hřbitov je největší, má různá oddělení, některá "živější", některá zchátralá, odlehlá, málo navštěvovaná. Můžete se tam procházet hodiny. Je to zážitek pro milovníky kultivované přírody i architektury. Malvazinky a hřbitov v Košířích jsou dvě romantická místa na levém břehu Vltavy.
Interiéry
Zchátralé reprezentační sály paláce Colloredo-Mansfeld: viz Muzea
Velký sál zámku Troja
Obchod firmy Moser (luxusní sklo) umístěný v někdejším bytě patricijského domu Na Příkopě
Bývalý byt Adolfa Hoffmeistera v kubistickém domě Diamant, dnes showroom
Můj osobní žebříček klasických kaváren 1) Louvre: pravá kavárenská atmosféra, málo turistů, hodně místních, přiměřené ceny, žádný hudební smog a skvělá vejce do skla 2) Savoy: vyšší kategorie, elegantní prostředí, zajímavý jídelní lístek 3) Slavia: oproti minulosti se značně zlepšila, nejlepší koňaková špička ve městě, v chladném období povinná šatna 4) Imperial: spíše restaurace než kavárna, elegantní verze klasické kuchyně, v době oběda a večeře doporučuji rezervaci 5) Orient: příjemný, není předražený (předzahrádka těsně sousedí se zahrádkou Černé madony, takže si dejte pozor, zda si sedáte tam, kam chcete) 6) Obecní dům: nádherný, ale turistický; turistický, ale nádherný Evropa snad bude brzy otevřena a snad to i nadále bude klasická kavárna a ne hotelová restaurace.
Na Národní třídě vznikla Národní kavárna, která navazuje na někdejší slavnou kavárnu téhož jména, ale jde o podnik moderní. Něco z klasického kavárenského stylu tam najdete, ale Louvre nebo Slavia to prostě není.
Arko funguje jako jídelna zaměstnanců Ministerstva vnitra, takže je sice otevřené, ale kavárna to není a atmosféru nemá žádnou.
Kostel sv. Jakuba na Starém Městě: "Tento velikolepě chmurný chrám má něco feudálně slavného, španělsky katolického v sobě. […] Jak vejdete, jako by vás zajal přízrak Středověku a zatopil vás svými tmavými, minulými stíny." (Jiří Karásek ze Lvovic, Román Manfreda Macmillena)
Kubismus
Jedním ze zakladatelů kubismu byl malíř Bohumil Kubišta. Nomen omen. Kubismus k Praze patří. Upřímně se divím, že není marketingově využíván tak intenzivně, jako Vídeň využívá vídeňské secese a klimtovských motivů. Mluví se o tom, že Praha potřebuje méně pivní turistiky, méně rozluček se svobodou apod. a více turistů vzdělaných a uměnímilovných. Proč tedy nezviditelnit pražský kubismus? Tím spíše, že Praha je pokládána za druhé centrum kubismu hned po Paříži? Podle Národního památkového ústavu je v Praze jen 21 kubistických památek.
Dům u Černé Matky Boží je velmi známý, i díky kavárně Orient v prvním patře. V přízemí si lze ve výlohách obchodu s designem prohlížet kubistický nábytek a porcelán, který se vyrábí dodnes.
Domy Josefa Chochola pod Vyšehradem platí za světové unikáty.
Rašínovo nábřeží 6-10. Ve střední části se nachází reliéf s výjevem z české mytologie: Ctirad (!) hraje na lyru před kněžnou Libuší
Roh Přemyslovy a Neklanovy ulice (Neklanova 30)
Kovařovicova vila na Rašínově nábřeží (druhá fasáda je v Libušině ulici)
Tady se můžete podívat na fotky interiéru a architektonických detailů Kovařovicovy vily:
Nádherný je dům Diamant, Lazarská 1. Majitelem domu byl malíř, diplomat a spisovatel Adolf Hoffmeister, který zde také žil. Během svého pobytu v Praze v domě pobýval i V. V. Majakovskij. V přízemí se nachází anglickojazyčná pobočka Levných knih: anglické knihy tam pořídíte od 149 Kč. V domě je také showroom s designovými svítidly a nábytkem.
Na Jungmannově náměstí najdete jedinou kubistickou lampu v Praze, pravděpodobně i v ČR a nejspíše na celém světě. Stojí v zákoutí poblíž hospody U Pinkasů.
V areálu Thomayerovy nemocnice v Krči pobývají desítky divokých muflonů. Přicházejí dírami v plotě z Kunratického lesa. Pacienti i zaměstnanci nemocnice si na ně zvykli, vlastně jde o místní tradici.
V 50. letech 20. století se měla i Praha přihlásit k socialistickému realismu a postavit budovu po vzoru moskevských 'Stalinových věží'. Něco podobného se dělo i v ostatních satelitních státech Sovětského svazu. Jak známo, v Polsku vznikla v téže době obří stavba Paláce vědy a kultury. Pražský hotel Družba byl proti tomu decentní projekt, sahající 'pouze' do výšky 88 metrů. Už v r. 1957 byl přejmenován na Grandhotel International. Po revoluci byla stavba prohlášena za kulturní památku a její architektura je co dokument doby zachovaná dodnes. Můžete si ji prohlédnout v Podbabě, Koulova 15.
V Kinského zahradě na jižním svahu Petřína najdete nejen klasicistní letohrádek Kinských, ale i dřevěný kostelík přestěhovaný z Karpat.
Na konci Nového světa najdete roubenku (dřevěnou chalupu postavenou typickým českým stylem z trámů). Pod Nuselským mostem, na svahu v parku Folimanka stojí zvláštní lampa, která vypadá, jako by ji někdo zkroutil. Přitom by to jinak byla obyčejná lampa, jakých je v okolí spousta. Máte někdo nějaké vysvětlení, proč je tak zkroucená? Napište mi:
Lahůdkářství
Lahůdkářství Töpfer na Uhelném trhu: drahé, ale skvěle zásobené
Zlatý kříž v Jungmannově ulici: klasické české lahůdkářství, kde se dá sníst klasický český chlebíček "na stojáka"
Pekárna Kabát, která má pobočky na různých místech, prodává briošky se šunkovou pěnou, pražskou klasiku.
Nádherný barokní palác se zachovanými, ale zdevastovanými interiéry. Jeho vlastník, Galerie hlavního města Prahy, se před časem rozhodl zpřístupnit ho ve stavu, v jakém je. Je to zajímavý počin: nečeká se na renovaci, která je v plánu a určitě potrvá roky, a místo toho je návštěvníkům umožněno poznat nejen původní barokní podobu paláce, ale i pochopit působení pozdějších epoch. V sálech je tedy vidět zlacená štukatura vedle nefunkčních vypínačů a zásuvek z doby komunismu, v brokátových tapetách zejí díry, omítky na sobě nesou špínu desítek let... Vrcholem prohlídky piano nobile (prvního patra s reprezentačními místnostmi) je taneční sál. V druhém patře se nacházejí rekonstruované výstavní prostory, podle pamětní knihy hojně navštěvované Pražany. Colloredo-Mansfeldský palác je místo, kam nechodí turisté a kde si můžete odpočinout od ruchu Královské cesty. Hned za okny lomozí tramvaje v Křižovnické ulici a duní hudební smog z turistických obchodů u Karlova mostu, a uvnitř panuje klid a čas plyne pomaleji. Vstupné už bohužel není tak symbolicky nízké, jako před dvěma lety: stojí 150 korun (ptejte se na studentské slevy), a proto doporučuji naplánovat si návštěvu na dobu, kdy ve druhém patře bude zajímavá výstava.
Národní galerie: Staří mistři
Expozice barokního malířství v českých zemích ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech (v onom výrazném renesančním paláci pokrytém sgraffitem) byla bůhvíproč zrušena a místo ní se tu teď rozkládá expozice nazvaná klasicky Staří mistři. Koncepce je chaotická a prostory nepříjemné, přesto nelze návštěvu nedoporučit, protože je zde k vidění víceméně to nejlepší z renesančního a barokního malířství, co pražská muzejní scéna nabízí. (Velkým konkurentem, pokud jde o velké malířské osobnosti, je Kroměříž!) Tam, kde jádro sbírky starého malířství Národní galerie viselo v minulosti, tj. ve Šternberském paláci (neviditelný palác, ke kterému se dostanete průchodem v arcibiskupském paláci hned vedle Pražského hradu) je dnes pokračování, Staří mistři II. Proč určité obrazy visí tamhle a jiné onde, z návštěvy obou objektů nepochopíte. Podivně technicistní název "Staří mistři II" nenapovídá nic. Zkrátka co se nevešlo do jednoho paláce, dali do druhého. Pro ty, kdo chtějí vidět kompletní sbírku, je tedy důležité, že NG po dlouhé době zavedla kombinovanou vstupenku! Tohoto času stojí vstupné do obou objektů 300 Kč (pro aktuální cenu a slevy se podívejte na jejich stránky: www.ngprague.cz/), to znamená asi 12 €. Jednotlivé vstupenky stojí 220 Kč (9 €). Podle mého skromného názoru je to přehnané, přece jen Národní galerie Praha má daleko k Zwingru, Alte Pinakothek, Kunsthistorisches Museum..., ale aspoň už není nutné platit absurdních 440 Kč, když člověk chce zhlédnout celé Staré mistry.
Novinky
Rekonstruované Smetanovo nábřeží mezi kavárnou Slavia a oblastí Karlových lázní: nejprve se pravicoví politici, novináři a internetoví diskutéři svorně vysmívali pražskému magistrátu za provizorní zklidnění Smetanova nábřeží a po pár měsících tu máme vzorně rekonstruovanou městskou třídu s novým stromořadím, pruhem pro cyklisty, novými tramvajovými zastávkami, vkusnou dlažbou a místem pro zahrádky kaváren. Žádný dopravní kolaps nenastal a město získalo reprezentativní prostranství a konečně se nemusí stydět za místo, kde se turisté kochají pohledem na nejznámější panorama Prahy.
Podchod pod hlavním nádražím protažený na Žižkov. Je třeba jít severním tunelem (tím, který začíná u skříněk na zavazadla).
Leden 2024 Masaryčka: po nedávném dokončení bloku domů podle návrhu studia Zahy Hadid, kterým byla dotvořena ulice Na Florenci, začala stavba platformy (přestřešení, svého druhu náměstí) nad kolejištěm Masarykova nádraží. Budeme si díky tomu moci zkracovat cestu mezi oblastí Na Florenci/Na Poříčí a okolím Senovážného náměstí - dosud se musela celá oblast "Masaryčky" zdlouhavě obcházet.
Křivoklátsko (vlakem do Berouna a dál do stanic Nižbor, Zbečno a Křivoklát; o víkendech můžete jet bez přestupu v Berouně Rakovnickým expresem - historickým vlakem s parní lokomotivou; pozor, Rakovnický rychlík není provozován Českými drahami - jízdenky se platí hotově ve vlaku, a když máte Lítačku, dostanete slevu) Mělník (městečko nad soutokem Vltavy a Labe; soutok je vidět z terasy pod zámkem, pod terasou se rozkládají vinice) Roudnice nad Labem (přímé spojení s Prahou, lze pokračovat vlakem nebo autobusem do Rovného nebo Ctiněvsi a vyšlapat na Říp; dá se jít i pěšky) Litoměřice (historické město plné barokní architektury, v krásné poloze nad Labem, na úpatí Českého středohoří) Kokořínsko (vlakem do stanice Kanina; cesta trvá dost dlouho, i když to vlastně není daleko; druhá možnost je cesta Kokořínským rychlíkem do stanice Mšeno, kde si můžete prohlédnout mj. historické koupaliště ve stylu art déco a pak vyrazit do skal; pozor, ani Kokořínský rychlík není provozován Českými drahami - jízdenky se platí hotově ve vlaku, a když máte Lítačku, dostanete slevu)
Velmi blízko jsou Kunratice se zámeckým parkem a Kunratickým lesem. Oblíbeným výletním místem jsou Průhonice se zámkem a zámeckým parkem.
Pasti na turisty
Trdelník
Obchody v Karlově ulici
Restaurace na Václaváku, v Mostecké, v Nerudově ulici a na Hradčanech a všechna místa, kde espresso stojí víc než 80 korun
Koncerty anonymních barokních orchestrů v pražských kostelech
Pasáž mezi křižovatkou u Karlova mostu a Smetanovým nábřežím: snad nejohyzdnější místo v celé Praze
Thajské masáže
"Historická" auta, která lákají turisty na vyjížďku. Byla vyrobena zhruba předevčírem.
Restaurace a hospody
U Bansethů: typická staropražská hospoda v Nuslích (Táborská ulice, naproti nuselské radnici), zpravidla plná štamgastů, v době důležitých sportovních přenosů narvaná k prasknutí. Kultovní kuchyně za ceny, které jsou v pražských poměrech neobvykle nízké. Čtvrt kachny plněné lokši. Guláš z kachních srdíček. Řízek zvaný "sloní ucho". Vitrína s domácími kachními výrobky. Stůl, u kterého vysedával Jaroslav Hašek.
Secese
Některé secesní stavby v Praze jsou inspirované vídeňskou secesí, jiné se obracejí spíše k Paříži a Bruselu. Obecně je pražská secese velmi elegantní, urbánní, rezignuje na folklorní prvky (na rozdíl např. od secese budapešťské).
Obecní dům včetně interiérů
Historická budova Hlavního nádraží
Hotely Evropa a Meran na Václavském náměstí (po rekonstrukci i interiér kavárny Evropa), Peterkův dům (dílo Jana Kotěry) tamtéž
Pro srovnání, z nějž vynikne revoluční charakter secese, se můžete podívat na tradicionalistické stavby v historizujících stylech, které pocházejí přibližně ze stejné doby:
Národní muzeum
Státní opera (původně Nové německé divadlo)
Severní strana Staroměstského náměstí (vzniklá po 'asanaci' židovského města)
Interiér obchodu se sklem Moser na Příkopech (v prvním patře: po lockdownu bude prostor opět volně přístupný)
Jižní strana náměstí Bratří Synků: neobarokní činžáky nesoucí data z počátku 20. století, kdy byla secese vlastně už překonaná...
Vyhlídky
Letenské sady
Terasa před Strahovským stadionem
Riegrovy sady: úplně nahoře
Vyšehrad
Grébovka
Zákoutí
Čtvrť Na Františku (Staré Město)
Petrské náměstí (Nové Město)
Nový svět (Hradčany)
Rotunda sv. Kříže v ulici Karolíny Světlé
Ungelt
Nádvoří Anežského kláštera (přístupné zdarma během otvíracích hodin Národní galerie)
Maltézské náměstí
Netypický pohled na užší fasádu Černínského paláce z Černínské ulice
Park kolem Písecké brány (ulice Na Baště sv. Jiří)
Chotkovy sady ráno, když slunce svítí na letohrádek královny Anny
Ulice Na Kocourkách ve Střešovicích
Zdarma nebo směšně levně
Botanická zahrada Univerzity Karlovy: půvabné, klidné zákoutí blízko Karlova náměstí. Přístupná z ulice Na Slupi, jezdí tam tramvaj. Vstup zdarma. Celý areál Vyšehradu je přístupný zdarma. Královská zahrada a zahrada Na Valech jsou přístupné zdarma (jsou součástí Pražského hradu). Valdštejnská zahrada, která patří Senátu